Na Kalifornii opět útočí zlatá horečka

Na západě Spojených států amerických se rozkládá stát omývaný Tichým oceánem. Je právem přezdívaný zlatým státem. Kalifornie. Místo zlatokopů a jejich nekonečných pokusů o nalezení nějaké té zlaté hroudy. Devatenácté století přineslo zlatých horeček hned několik. Tou první byla v roce 1803 zlatá horečka v Severní Karolíně. Několik zlatých hroud se pak objevilo roku 1848 i uprostřed kalifornských divokých hor. Tehdejší zlatý důl dnes známe jako Sacramento. Co přinesla šestiletá kalifornská zlatá horečka?

Sutteerova-pila

Sutterova pila rok 1850

Kalifornská zlatá horečka vypukla 24. ledna 1848, kdy James Marshall při stavbě Sutteerovy pily v pohoří Sierra Nevada narazil na zlatou žílu. Později se ukázalo, že byla 120 mil dlouhá. I když se Suttler snažil naleziště zlata zatajit, zpráva o nálezu zlatých valounů se brzy rozšířila. Pravá zlatá horečka nastala v srpnu roku 1848, kdy noviny New York Herold Tribune vydávají článek o tom, že v kopcích je tolik zlata, že se dá sbírat holýma rukama. V roce 1849 přichází první velká vlna osmdesáti tisíc zlatokopů a podle roku svého příchodu si přezdívají forty-niners (devětačtyřicátníci). Zpráva o zlatě se ale rozšiřuje dál. Výsledkem bylo 300 000 lidí hnaných touhou po zlatě, kteří vytěžili zlato v hodnotě dnešních 500 miliard dolarů.

Radost i zkáza

Důsledky zlaté horečky byly velmi výrazné. Díky zlatu se rozvíjela ekonomika celé země. Začaly se razit deseti a dvaceti dolarové mince. Během pěti let se osídlilo skoro celé západní pobřeží USA. Na úrodné kalifornské půdě se začala pěstovat vinná réva, obilí a kukuřice. Z osad se stávaly města. Stavěly se školy, kostely a paláce.

Zlatá horečka však nepřinesla jen štěstí. Způsobila také útoky proti indiánům, kteří žili na území Kalifornie. Indiáni byli vyhnáni nebo vyvražděni. Rýžování zlata také poškodilo vegetaci a životní prostředí v okolí jezer a řek. A lidí, kteří zbohatli bylo velice málo. Dalo by se říci, že jedinými zbohatlíky byli forty-niners.

Z Kalifornie na Aljašku

Kalifornská horečka netrvala příliš dlouho. Už v roce 1850 bylo všechno volně dostupné zlato vytěženo. Na řadu tak přišlo rýžování a později průmyslové metody dobývání. Během šesti let zlata postupně ubývalo, až zmizelo úplně. Americkým zlatým horečkám ale ještě neměl být konec.

Ze západu se zlaté šílenství přesunulo na sever. V roce 1896 lidé vzali útokem Klondike na řece Yukon. Drsné severní podmínky vedly k drsným výsledkům. Ze sto tisíc lidí svého cíle dojít na Aljašku dosáhlo jen 40 tisíc. A jen necelé 4 000 z nich žlutý kov nalezli. Žádný z nich jej však nenalezl tolik, aby množství stačilo na zbohatnutí. Většina zlatokopů své zlato propila, nebo prohrála v hazardu hned na Aljašce.

Aljašská zlatá horečka se stala námětem mnoha filmů i knih.

Nová vlna zlaté horečky

I 166 let po vypuknutí první kalifornské zlaté horečky se k potokům a říčkám hor Divokého západu vracejí zlatokopové. Tisíce lidí doufají, že je potká podobný osud jako Marshalla a stanou se boháči. Do Kalifornie novodobé zlatokopy neláká jen vysoká cena zlata, která se pohybuje kolem 900 dolarů za unci, ale také nadmíra volného času. V Kalifornii je totiž více než 10% nezaměstnanost.

Podle geologů zlato v Kalifornii opravdu je. Deště a sníh v horách totiž vymývají minerály (včetně zlata), které pak voda splaví do řek a potoků. Zlatokopové tak mohou najít zlatý prach, nebo malinké valounky. Naděje je však mizivá, protože většinu zlata vytěží důlní společnosti, které na těžbu mají několik desetiletí licenci. Oficiálně však k rýžování zlata na veřejném území není třeba licence a tak nikdo ve skutečnosti neví, kolik lidí hnaných touhou po zlatě se do hor vydá, ani kolik zlata tam opravdu najde.

Touha po zbohatnutí tak pro většinu novodobých zlatokopů zůstává nenaplněným snem. Když už si něco s sebou domů odváží, je to jen pár zlatých šupin, jejichž hodnota se vesměs nevyrovná ani vloženým nákladům.

zlate-valouny

Nabízí se tak otázka: Bude někdy kalifornské zlaté horečce konec?

2 komentáře

    Leave a Comment