Články

Prodej zlatého pokladu ČNB

Vznik a historie zlatého pokladu   

Historie národního zlatého pokladu sahá až k roku 1918, tedy do doby vzniku Československé republiky. Nový stát potřeboval peníze, které získal v podobě Půjčky národní svobody. Na jejím splacení se tehdy podíleli nejen drobní řemeslníci, ale i prostý lid, jež cítil novou vlnu nadšení a vlastenectví. Sbírky probíhaly po celé zemi, občané nosili zlato, zlaté mince i medaile, na půjčku se vybralo 50 300 korun a na zlatý poklad 2183 gramů stříbra a 81 gramů zlata. Za hlavního organizátora lze považovat prvního ministra financí Alosie Rašína. Jeho zásluhou se Československá koruna brzy stala jednou z nejstabilnějších evropských měn. Svůj podíl na rozšíření národního pokladu měli zajisté i legionáři, kteří se vraceli z ruské fronty.

Avšak hlavní zásluhu na rozšíření pokladu měl export cukru a v neposlední řadě i velice dobré hospodaření státu. Poklad tak rychle rostl a z 41 tun zlata (v roce 1925) se rázem stalo 112 tun (v roce 1938). Bohužel během druhé světové války utrpěl velké újmy. Část rozkradli Němci, část byla zabavena Američany a Angličany. V roce 1982 nám byla určitá část (cca 18,4 miliardy) vrácena formou zlatých cihel, rakousko-uherských a amerických zlatých mincí a československých dukátů.

Po roce 1989 čítal poklad 105 tun ve zlatě a vzácných zlatých mincích. Následně v roce 1992 bylo zlato (102 tuny) rozděleno mezi nově vznikající státy Českou republiku a Slovensko v poměru 2:1. České republice tak zbylo 63,289 tuny zlata a zlatých mincí. A nebýt let 1997 a 1998 a guvernéra České národní banky Ing. Josefa Tošovského, mohlo být národní bohatství dále rozšiřováno. Místo toho se v roce 2012 ve státních trezorech ukrývalo „pouhých“ 13,5 tuny zlata.

Prodej národního zlatého pokladu

Koncem devadesátých let minulého století hodnota zlata dlouhodobě rostla. A právě z tohoto důvodu se jeví jednání ČNB, v čele s Ing. Josefem Tošovským, překvapivé až nepochopitelné. Ta se postupně ve dvou fázích zbavila 56 tun zlata. První fáze – 25 tun – proběhla roku 1997, druhá ve výši 31 tun zlata o rok později. Kam se zlato podělo? ČNB ho prodala Německu za dluhopisy, čímž získala 16,4 miliardy korun.

vlajka-cr

Podle deníku Právo se tímto prodejem Česká národní banka připravila nejméně o 27 miliard korun. Zlato bylo prodáno v poměru 9,6 amerických dolarů za gram zlata (300 dolarů za trojskou unci), v loňském roce to bylo okolo 43 dolarů za gram. A jeho cena stále roste.

To všechno se stalo bez vědomí veřejnosti. Na celý problém upozornil až novinář Stanislav Motl, který dlouhá léta věnoval pátrání po osudech československého zlata. Když se v roce 2000 obrátil na Českou národní banku, aby mu poskytla informace o prodeji našeho zlata, byl odmítnut a nikdo se k této události nechtěl vyjadřovat. Až jeho reportáž vyvolala v občanech republiky zvědavost a potřebu znát okolnosti prodeje. Z tohoto důvodu se Česká národní banka vyjádřila prostřednictvím ředitele odboru Radka Urbana. Ten, očividně nedostatečně seznámen s problémem, hovořil o prodeji zlata a důvodech, které k němu vedly. Na závěr zmínil: „Ekonomické zákonitosti převážily nad sentimentem. Na tom ostatně není nic špatného v situaci, kdy si sentiment ani nemůžeme dovolit.“.

Ve výroční zprávě ČNB z roku 1998 se dočteme, že o prodeji bylo rozhodnuto po zvážení poklesu významu zlata jako rezervního aktiva, jeho dlouhodobě klesající ceny a tím i nízkých výnosů z jeho držení. V té době pravděpodobně převládal názor, že kdo prodá později, bude v horší situaci. Navíc existovaly obavy, že země vstupující do evropské měnové unie mohou po vstupu prodat větší část ze svých zásob.

V roce 2012 ve snaze o obhajobu viceguvernér ČNB Mojmír Hampl zmínil, že z prostředků získaných prodejem národního pokladu byly nakoupeny cenné papíry, které narozdíl od zlata nesou úroky, které jsou pro banku mnohonásobně výnosnější.

Další nevyřešenou otázkou zůstává osud milionu a půl nerůznějších zlatých mincí (Svatováclavské dvojdukáty a pětidukáty, měny evropských zemí ve zlatě a v neposlední řadě i mince z doby Marie Terezie. K tomuto problému se ČNB dodnes nevyjádřila.

Skutečný důvod prodeje většiny národního pokladu zůstane nám, obyčejným občanům České republiky, asi navždy utajený a nepochopitelný. Ať už za to může neschopnost ČNB a odpovědných lidí přiznat si chybu, nebo jiné důvody, které nemohou být z pochopitelných důvodů zveřejněny. Co víme jistě, je to, že národní poklad, který byl v podstatě budován nadvakrát a díky solidaritě obyčejných občanů a malých řemeslníků, je z větší části v nenávratnu. Doufejme, že nám nebude jednou chybět.

105 Shares

3 komentáře

  1. Karlos

    Prodej zlatého pokladu byla pro mě normální vlastizrada a krádež za bílého dne. Prvorepublikový politici se musejí otáčet v hrobě.

  2. George

    Vidím to naprosto stejně ! Ten, kdo o prodeji zlata (zejména zl. mincí) rozhodl, by měl jít před soud. Pro krátkodobý – okamžitý efekt, doslova spláchl do záchoda několikagenerační snahu a práci na budování zl. pokladu čs. národa…

  3. Behem let 1997 az1998 prodala CNB naprostou vet inu sv ch zlat ch rezerv, celkem 55,78 tuny zlata. Tento prodej vynesl celkove 16,4 miliardy Kc. O prodeji zlata bylo rozhodnuto po zv zen poklesu v znamu zlata jako rezervn ho aktiva, d le dlouhodobe klesaj c ceny zlata a n zk ch v nosu z jeho drzen , p e se ve v rocn zpr ve CNB za rok 1998.

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..