Ku své rýžovnické práci vzal jsem zprvu písek z řeky Otavy nad vojenskou plovárnou u Písku, poněvadž však se ukázal chudým – dostal jsem ze 105 kg jen jeden lupének zlata – konal jsem další zkoušky s pískem ze zmíněné krajiny mezi Hradištěm a Zátavím. Abych nalezl bohatší písek, zkoumal jsem oba břehy řeky pod Čapím vrchem u vsi Hradiště, as ¾ hodiny na jihozápad od Písku položené.
Vzal jsem průbu ze starého břehu a průbu ze štěrkové výspy v řece samé, která povstala doleji po proudu a na povrchu svém neměla písku, nýbrž jen hrubý štěrk. Každá z těchto čtyř průb vážila 16 kg vlhkého písku. Levý břeh ukázal se bohatším (17 plíšků) pravého (10 plíšků) a vyspa v řece zase bohatší břehu samého. Proto pracoval jsem dále jen s pískem z výspy v řece. Oba břehy Otavy jsou těch místech ploché, nízké a snadno bývají větší vodou zaplaveny, tím snáze, any a hned pod Čapím vrchem sevřena jest Otava mohutnými skalami rulovými, takže vody v rovině Zátavské snadno se vzedmou. Všimneme-li si profilu obou břehů, vidíme na vrchu tenkou vrstvičku písčitého humusu, pod ní asi 1 m mocnou vrstvu jemného písku a pak hrubý křemelnatý štěrk, pískem hojně promísený až na dno zde mělké řeky sahající. Ani v humusu, ani v jemném písku se zlaté plíšky, neobjevují, jen v onom štěrku, pískem promíseném, jsou přítomny.
Zpracoval jsem celkem 600 kg písku nepočítaje oněch 105 kg od vojenské plovárny. Hned na místě byl písek zbaven hrubého štěrku řídkým sítem (1 cm) a pak proset hustším (1/2 cm), takže větší zrna nebyla větší hrachu; nakonec obdržel jsem 196 kg písku, jenž propadl sítem s otvory 2 mm, zbyla tudíž okrouhle 1/3 všeho materiálu. Tento písek pral jsem v dřevěném žlabu 1 m dlouhém, 15 cm širokém a 5 cm hlubokém, jehož dno opatřeno bylo četnými příčnými rýhami a v hořejní části pokryto bylo čupřinatou látkou. Žlab zapuštěn byl do kamenného náhonu a proud vody žlabem běžící bral všechen kal a lehčí součástku s sebou, kdežto v rýhách usazoval se jen těžký písek sestávající z černých a červených zrnek; černá převládala tak, že na prvý pohled se zdál písek ten všecek černým.
Tento zbytek byl ze žlabu zvlášť spláchnut na misku a pak krouživým i kolébavým pohybem pod vodou zbaven všech lehčích součástek, hlavně křemene; konečně zbytek z mísy uschován. Zúmyslně jsem tento výtažek nevyplachoval, až by jen zlato zbylo, ježto jsem se obával velké ztráty při nepatrnosti zlatých plíšků, a ohledal jsem tento výtažek lupou. A jak překvapující jest pohled lupou na tento písek! Všechny barvy v krásné směsi jako v kaleidoskopu se střídají. Cvičené oko rozezná: nigrin, červený a růžový granát, takový též rubín, čirý, šedý, modravý, modrý, zelený, tmavozelený a fialový spinell, hnědý titan, žlutý a hnědý monazit, černý magnetit, titanové železo aj.
Zlato zdá se býti ve spojitosti se žlutým monazitem, neboť pozoroval jsem, že se objevily plíšky zlata, jakmile se hojně v písku výskytovati počal monazit; závislost ta spočívá patrně na vysoké hustotě monazitu (4,9 – 5,25) a zlata u porovnání s hustotou minerálů ostatních nekovových.
Ze 414 g tmavého, těžkého písku, jejž jsem vypráním získal, vybral jsem lupou 1700 plíšků zlata v úhrnné váze 3,3 mg, jest tudíž průměrná váha jednoho plíšku přibližně 0,019 mg. Poměr písku tak, jak se štěrkem jest, na 1 g zlata muselo by se zpracovati 200 000 kg písku.
Autor: Dr. August Krejčí, rok 1904